Bezdrátové mikrofony a systémy
Bezdrátové mikrofonní systémy v současné době představují určitou technickou vymoženost
a ve smyslu členění mikrofonních systémů tvoří specifickou kategorii. Tyto systémy poskytují uživatelům především volnost pohybu a
komfort. V praxi se používají zejména v případech, kdy je potřeba snímat zvuk, ale situace neumožňuje (nebo když není žádoucí)
přenášet signál standardním kabelovým spojením. Mezi nejtypičtější příklady uplatnění bezdrátových mikrofonních systémů se řadí:
ozvučování živých koncertů, ozvučování zpěváků / muzikantů / divadelních či muzikálových herců / moderátorů (kteří se v rámci
vystoupení na pódiu pohybují a přemísťují), dále pak televizní vysílání a reportáže, sportovní přenosy, instruktoři aerobicu,
lektoři apod. Jejich využití se nachází také při instalacích v zasedacích místnostech a konferenčních sálech.
Obsluha bezdrátového mikrofonního systému není nijak zvlášť složitá a zvládne ji prakticky kdokoli. Přesto je nutné podotknout, že samotný provoz má své důležité technické a dokonce i právní zákonitosti, které je potřeba respektovat a dodržovat. Každý v České republice prodávaný výrobek, který využívá principů bezdrátového přenosu, by totiž dle zákona měl mít schválenou homologaci. Bohužel ve skutečnosti tomu tak ne vždy bývá. Dále by měl vyhovovat evropské směrnici RoHS (= Restriction of the use of Hazardeous Substances), která výrobcům elektroniky nařizuje omezit používání nebezpečných a zdraví škodlivých látek a materiálů. Využívání rádiových frekvencí pro účely bezdrátového přenosu se ke všemu téměř v každém státě řídí příslušnou "lokální" vyhláškou. V ČR tuto obsáhlou směrnici vydává Český radiotelekomunikační úřad a mimo jiné se z ní dozvíte, za jakých podmínek vůbec je v České republice možné bezdrátový systém provozovat. Součástí této direktivy je i tabulka, která pro vyjmenované bezdrátové služby vyhrazuje konkrétní rozmezí šíře radiofrekvenčního pásma. Jinými slovy naopak se z ní dozvíte, do jakých frekvenčních pásem nesmíte při provozování svého bezdrátového systému zasahovat, abyste nenarušovali např. chod vysílání televizních stanic, zdravotnického vybavení a tak dále. Za nedodržování těchto vyhlášek mohou být uděleny sankce. A pokud nebudete respektovat ani technické zákonitosti, s největší pravděpodobností si tím naprosto zbytečně přivodíte jen spoustu dalších starostí. Začátečníkům a méně pokročilým, kteří uvažují o pořízení takového systému, se proto důrazně doporučuje, aby se alespoň všeobecně seznámili s nejdůležitějšími aspekty a pojmy tohoto specifického odvětví mikrofonní techniky (viz. níže).
Historie
Rozvoj bezdrátového mikrofonu započal již na konci 50. let minulého století, především v souvislosti s nástupem nové mediální éry rozhlasu a televize. Oficiálně první profesionální bezdrátový mikrofon spatřil světlo světa roku 1957 a nesl označení Mikroport. Tento prapůvodní obchodní název se pak postupem času stal doslova synonymem pro bezdrátový systém a můžete ho zaslechnout dokonce i dnes. Pro bezdrátové mikrofonní systémy obecně se jinak užívá anglický výraz Wireless microphones či jen zkráceně Wireless, v tuzemsku jsou asi nejzažitějšími výrazy "bezdrát" a již zmíněný "mikroport". Opravdový "boom" tohoto odvětví se datuje na přelom 80. a 90. let. Od této doby lze bezdrátové mikrofonní systémy považovat již za běžnou (cenově dostupnou) spotřební elektroniku, která je z dnešního pohledu již masivně rozšířená.
Princip bezdrátového mikrofonního systému
Obecnou podstatou bezdrátového mikrofonního systému je přenos audio signálu "vzduchem" na určitou vzdálenost (v praxi například 100 m), a to nejčastěji prostřednictvím rádiových vln UHF nebo VHF frekvenčního pásma. V některých případech se pro bezdrátovou komunikaci používá také infračervená technolgie, která má oproti rádiovému přenosu jednu velmi zajímavou vlastnost (viz. Infračervený konferenční systém).
Mezi základní stavební komponenty bezdrátového systému patří vysílač-přijímač (jinak také nazývané Transmitter-Receiver), mezi nimiž bezdrátový přenos probíhá. Audio signál z mikrofonu nebo nástrojového kabelu putuje přes elektronické obvody k vysílači. Odtud je formou rádiových vln přenášen do přijímače. Přenesený audio signál je v přijímači opět zpracován elektronickými obvody a dále pokračuje až na výstupní konektor. Ten se propojuje s ozvučovací aparaturou (mixážním pultem, PA ozvučovacím systémem).
Obě zařízení (vysílač i přijímač) v sobě skrývají tzv. Tuner, který slouží pro naladění konkrétní přenosové rádiové frekvence. Pro každý pár vysílač-přijímač se tato přenosová frekvence nastavuje na shodnou hodnotu, čímž vlastně vznikne rádiový komunikační kanál. Toto spárování je pro správný chod bezdrátového systému velmi důležité. Profesionální bezdrátové mikrofoní systémy jsou dále kromě tuneru vybaveny ještě dalšími elektronickými obvody. Jedním z nich jsou např. Compandery, které zlepšují dynamický rozsah mikrofonu (neboť dynamický rozsah mikrofonu samotného je vyšší než dynamický rozsah rádiového přenosu).
Na současném trhu je k dispozici vskutku široká škála produktů v různých cenových relacích a provedeních, ze kterých je možné vybírat. Často jsou koncipovány přímo pro konkrétní účel a nabízejí se tedy v kompletních sadách, což jejich výběr značně zjednodušuje. Výrobci však při konstrukci bezdrátových mikrofonních systémů používají různé koncepce, které zásadně ovlivňují jejich provozní vlastnosti a funkce. To může hrát významnou roli při rozhodování o pořízení takového systému. Následující odstavce jsou proto věnovány jednotlivým součástem a pojmům, se kterými se v praxi můžete setkat nejčastěji.
Přijímač
Jak již bylo zmíněno výše, jednou ze základních součástí bezdrátového systému je přijímač, který zpracovává signál přijímaný z vysílače. Při konstrukci příjímače se využívají různé elektronické obvody, které ovlivňují vlastnosti příjmu signálu. Z tohoto důvodu se lze nejčastěji setkat s pojmy diverzitní nebo nediverzitní. Předností diverzitního systému přijímače je spolehlivější provoz, protože přijímač v tomto případě analyzuje kvalitu přijímaného signálu a v případě potřeby jej přepíná. Celý proces probíhá v řádu milisekund a výrazně redukuje výpadky signálu. V praxi se lze též setkat s přijímači duálními, tedy dvoukanálovými. U těchto typů se přijímač skládá ze dvou samostatných jednotek přijímače. Jejich výhodou je zejména možnost současného provozu dvou bezdrátových vysílačů naráz.
Bezdrátový mikrofon do ruky
Bezdrátové handheld mikrofony do ruky (slangově "handky") jsou jednou ze samostatných komponent, která je součástí celého bezdrátového systému. Tento specifický typ mikrofonu se skládá z mikrofonní vložky (používají se dynamické i kondenzátorové), dále vnitřních elektronických obvodů a vysílače. V korpusu rukojeti bývá zabudovaný prostor pro jednu či více baterií, které zajišťují provoz celého bezdrátového mikrofonu, u kondenzátorových mikrofonů baterie slouží také k napájení kondenzátorové mikrofonní vložky. Vysílač handheld mikrofonu vysílá signál bezdrátovou formou směrem do přijímače. Z přijímače je signál dále veden do ozvučovací aparatury (čili do mixážního pultu nebo PA systému).
Bodypack vysílač
Pro bezdrátový přenos audio signálu se používají také systémy, jejichž součástí jsou tzv. bodypack vysílače. Nejčastěji mají podobu malé "krabičky", která se pomocí klipsny nebo kapsičky upevňuje na opasek, na popruh kytary nebo rovnou na samotný hudební nástroj. K bodypack vysílači je možné připojit nejrůznější druhy mikrofonů (nástrojové, náhlavní, klopové, konferenční), ale i nástrojový kabel přivádějící audio signál z kytary, basové kytary či dalších typů hudebních nástrojů (obvykle vybavených výstupním 6,3 mm jack konektorem). Bodypack vysílač (stejně jako v případě bezdrátového handheld mikrofonu) je napájen z jedné či více baterií, vysílá signál směrem do přijímače, odkud je dále veden do ozvučovací aparatury.
Plug-in vysílač
Speciální variantou vysílačů jsou tzv. Plug-in vysílače (jinak též nazývané českým ekvivalentem Zásuvné vysílače). Zásuvné vysílače mají nejčastěji podobu malé "kostky", jejíž součástí je konektor typu XLRF (někteří výrobci však nabízí i zásuvné vysílače s 6,3 mm jack konektorem). Tento typ vysílače je možné připojit prakticky do libovolného (čili jak dynamického, tak i kondenzátorového) mikrofonu vybaveného výstupním konektorem typu XLRM. Touto metodou lze tudíž v mžiku proměnit standardní "drátový" mikrofon v mikrofon bezdrátový. Asi nejrozšířenější způsob využití zásuvných vysílačů je znám z televizních obrazovek (TV reportéři před kamerou). Platí zde stejný princip přenosu jako u bodypack vysílačů, čili že signál je bezdrátově vysílán směrem do přijímače a odtud je dále veden do ozvučovací aparatury. K napájení zásuvných vysílačů se opět využívá jedna nebo více baterií.
Další elektronika a zařízení podporující bezdrátový přenos
Jednokanálový/dvoukanálový bezdrátový systém pro svůj provoz obvykle nevyžaduje žádná další zařízení, avšak v případě vícekanálových aplikací se velmi často využívají např. externí směrové antény, distribuční zesilovače apod.
Výběr bezdrátového systému
Na současném trhu působí celá řada nejrůznějších "bezejmenných" značek, které vyrábí nebo nabízí bezdrátové systémy doslova za pár korun. Bohužel, nízká cena jde téměř vždy na úkor kvalitního zvuku, dílenského zpracování a úrovně provozní spolehlivosti. Z tohoto důvodu je určitě rozumnější pořídit bezdrátový systém od profesionálního výrobce. Pořizovací náklady bývají sice vyšší, ale určitě se vyplatí. Se spolehlivým bezdrátovým systémem jsou starosti s výpadky přenášeného signálu redukovány na minimum, takže si šetříte nervy. Jasně pro dále hovoří vyšší kvalita zvuku, nížší šum, preciznější dílenské zpracování, delší provozní doba a delší dosah atd.
